(Dvojjazyčné vydání nejlepších básní Alekse Šantiće)
Po vydání Spisů Iva Andriće připravuje občanské sdružení Lastavica ve spolupráci s Luka Praha o.s. na podzim tohoto roku dvojjazyčný výbor básní Alekse Šantiće. Antologii sestaví bosenskohercegovský básník Stevan Tontić a bude zahrnovat přibližně 50 básní. Na překladu a přebásnění se bude podílet Ludvík Kubišta ve spolupráci s paní Irenou Wenigovou. Do výboru bude zařazeno, také v dvojjazyčné verzi, několik úryvků poemy Písně otroka od Svatopluka Čecha. Aleksa Šantić ji totiž v rámci svého zájmu o český jazyk a literaturu roku 1919 přeložil do srbochorvatštiny. Součástí knihy bude také DVD s filmem Moj brat Aleksa od režiséra Aleksandra Jovdevića z roku 1991. Kromě prezentace v Česku máme v plánu vydání představit také na jaře roku 2011 v Mostaru, kde chceme zasadit malou břízovou alej jakožto vzpomínku na velkého básníka Alekse Šantiće.
Aleksa Šantić (1868–1924) patří beze sporu mezi největší bosenskohercegovské, srbské nebo lze také říci jihoslovanské básníky. Narodil se roku 1868 v Mostaru, kde také strávil většinu svého života. Po ukončení obchodní školy v Terstu a Lublani se vrátil do rodného Mostaru. Jeho tvůrčí období zahrnuje konec 19. a začátek 20. století, nejkrásnější básně vytvořil především mezi lety 1905 a 1910. Mezi jeho vzory patřili srbští básníci Vojislav Ilić a Jovan Jovanović Zmaj, ze zahraničních si vážil nejvíce Henricha Heina, jehož díla přeložil také do srbochorvatštiny. Šantićovy básně jsou plné niterné bolesti, lásky k vlasti, milostné touhy i vzdoru proti národní a sociální ohroženosti národa. Šantić byl zakladatelem kulturního listu „Zora“ a přispíval do řady jiných literárních časopisů. Od roku 1914 byl dopisovatelem Srbské královské akademie. Během života napsal velké množství básní, z nichž většina „žije“ dodnes, a nejspíš i bude stále mezi lidmi žít. Mezi nejznámější básně patří například: „Emina“ (1903), „Ne vjeruj“ (Nevěř) (1905), „Ostajte ovdje“ (Zůstaňte tady) (1896), „Pretprazničko veče“ (V předvečer svátku) (1910), „O klasje moje“ (Ó, klasy mé) (1910), „Moja otadžbina“ (Moje vlast) (1908). Slavný básník zemřel 2. února 1924 v rodném Mostaru na tuberkulózu, věčná mu sláva.
