Dvojjazyčné vydání nejlepších básní Alekse Šantiće

 Luka Praha o.s. vydalo v květnu 2011 v rámci Edice Slovanský jih přátelům českým dvojjazyčný výbor básní Alekse Šantiće. Antologii sestavil bosenskohercegovský básník Stevan Tontić a zahrnuje 74 básní. Na překladu a přebásnění se podíleli Ludvík Kubišta ve spolupráci s paní Irenou Wenigovou. Do výboru je zařazeno, také v dvojjazyčné verzi, několik úryvků poemy Písně otroka od Svatopluka Čecha. Aleksa Šantić ji totiž v rámci svého zájmu o český jazyk a literaturu roku 1919 přeložil do srbochorvatštiny. Součástí knihy je také DVD s filmem Moj brat Aleksa (Můj bratr Aleksa) od režiséra Aleksandra Jevdjeviće z roku 1991. Kromě prezentace v České republice, máme v plánu představit vydání také v Mostaru, kde chceme zasadit malou břízovou alej jakožto vzpomínku na velkého básníka Alekse Šantiće, a také představíme sbírku vydaných básní na 56. mezinárodním veletrhu knih v Bělehradě 28. října v 16 hod.

Vítáme Vás!

 

 

Edice Slovanský jih přátelům českým

 

Šéfredaktor: Veso Djorem

Uspořádali: Stevan Tontić, Irena Wenigová, Luděk Kubišta; grafický redaktor: Bogdan Jovanović

Generální partner: SLOT Game, a.s. Aidy a Milutina Perićových

Partner: Restaurace Luka Lu

(květen, 2011)

Aleksa Šantić (1868–1924) patří beze sporu mezi největší bosenskohercegovské, srbské nebo lze také říci jihoslovanské básníky. Narodil se roku 1868 v Mostaru, kde také strávil většinu svého života. Po ukončení obchodní školy v Terstu a Lublani se vrátil do rodného Mostaru. Jeho tvůrčí období zahrnuje konec 19. a začátek 20. století, nejkrásnější básně vytvořil především mezi lety 1905 a 1910. Mezi jeho vzory patřili srbští básníci Vojislav Ilić a Jovan Jovanović Zmaj, ze zahraničních si vážil nejvíce Henricha Heina, jehož díla přeložil také do srbochorvatštiny. Šantićovy básně jsou plné niterné bolesti, lásky k vlasti, milostné touhy i vzdoru proti národní a sociální ohroženosti národa. Šantić byl zakladatelem kulturního listu „Zora“ a přispíval do řady jiných literárních časopisů. Od roku 1914 byl dopisovatelem Srbské královské akademie. Během života napsal velké množství básní, z nichž většina „žije“ dodnes, a nejspíš i bude stále mezi lidmi žít. Mezi nejznámější básně patří například: „Emina“ (1903), „Ne vjeruj“ (Nevěř) (1905), „Ostajte ovdje“ (Zůstaňte tady) (1896), „Pretprazničko veče“ (V předvečer svátku) (1910), „O klasje moje“ (Ó, klasy mé) (1910), „Moja otadžbina“ (Moje vlast) (1908). Slavný básník zemřel 2. února 1924 v rodném Mostaru na tuberkulózu.

Věčná mu sláva!